Karel Kárský – brigadýr STS

Z Lukovského zpravodaje č. 1/2024:

Článek je věnován panu Karlu Kárskému. Přináším jeho pohled na poválečné dění v zemědělství a přínos při založení STS Lanškroun a STS Luková.

Na úvod je vhodné připomenout, že některé zde uvedené údaje nejsou v souladu s kronikou obce Luková. Případné opravy přináleží do jiného pojednání.

Ing. Stanislav Vimr, květen 2024

„Do Lukové jsme se přistěhovali v prosinci 1946. Bydleli jsme tam, co Vojta, dům čp. 120. Rodina Kárských původně bydlela u Proseče. Já jsem navštěvoval měšťanskou školu v Litomyšli. O prázdninách jsem sloužil na statku v Benátkách u Litomyšle. Ve statku byli sedlák, selka a syn, dvě děvečky, čeledín a já jako husopas.

Na vánoční školní vagace jsem přijel do Lukové za tátou. Vagace byly na týden, a to ve dvou termínech. První na Štěpána do Nového roku a druhý termín byl od Nového roku do Třech králů. To byla vánoční dovolená všech dělníků na statcích. Já jsem byl vždycky v té první partě od Štěpána, protože po Novém roce jsem už zase chodil do školy. Prostě jsem na statku dělal už při škole. Já jsem z osmi dětí byl nejstarší, pak byl Láďa.

Traktorka byla prvně založena v Albrechticích, v bývalém mlýně s pilou. Zároveň pro strojní družstvo sloužila jako vodní elektrárna. Bylo tam velké vodní kolo s horním nátokem, byla tam vantroka. A pro vesnici dynamo vyrábělo elektriku pro uliční osvětlení. Vono pořád tak nějak blikalo. Byla tam transmise řemeny na řemenici s hřídelí. Každý den tam chodil od obce chlapík a vždycky to přimazával.

Naším ředitelem byl Vladimír Dušek. On byl z Čermný a myslím, že původně dělal technika ve fabrice v Hradci. Starý měl kancelář hned vedle strojovny. Když to tam nahoře začalo pískat, tak to tam hned šel namazat, přimastit. V mlejnici bylo to vodní kolo na mlejn i na pilu. Hned od pily byly dveře k tomu vodnímu kolu a traktoristi dělali blbosti. Do kola třeba hodili dřevěný bidlo a vono se rozlámalo a dělalo rachot. Chlapi z toho hned měli srandu. Starýho to zas vždycky nasralo, no blbouni.

Strojní družstvo založili přede žněmi. Do žní tady dělali studenti, ti pak odešli do školy (ze studentů vyjmenoval: Mirek Morávek, Mirek …. pak už si na žádného dalšího nevzpomněl).

Sem pak sháněli traktoristy. To jsme tedy nastoupili my. Já jsem přišel mezi prvníma čtyřma traktoristama. Měli jsme škodovky a samovazy. Spolu se mnou přišli Miloš Mačát ze Žichlínka, Gusta Vávrů, a ještě jeden – Vaníček?

Byli jsme zařazeni jako traktoristé a já jsem byl hlavní traktorista, protože jsem již dříve jezdil s traktorem a měl jsem na to „papíry“. Já jsem totiž jezdil s traktorem ještě jako školák, na statku v Benátkách u Litomyšle. Ten traktor byl dojčka osmadvacítka, měla osmadvacet koní. Stejná pak byla v Sázavě na pile. Na statku jsem jezdil po poli načerno. Až od 18 let jsem měl papíry. Když jsem se v Albrechticích přihlašoval, tak mně nechtěli věřit, že jsem jezdil s traktorem. Tak jsem musel přinést ze statku potvrzení, že jsem oral apod., i to, že mám řidičák.

V Lukové jsme měli STS založené v roce 1949. Brácha Láďa, on byl mladší (pak byla Marie Hrubčíková a dalších pět sourozenců), to strojní družstvo v Lukové zakládal. Byl to první brigadýr v Lukové. Pak šel na vojnu, tak já jsem po něm tady velel. Za rok poté já šel na vojnu a převzal to Karel Buřval z Třešňovce. Dělali jsme takové pošťáky, prostředníky mezi zemědělským výborem okresního národního výboru a zemědělci.

Já jsem se narodil 1928 a ve čtyřicátém devátém se to založilo – to mně bylo 21 let. To už jsem měl v Lukové sám traktor. Bydlel jsem naproti, co dnes bydlí dcera Pecháčková. Sem vedla travnatá cesta – „Kozí ulička”, „Ziegen Strasse“! Vozili mně sem naftu, odsud jsem vyjížděl na práci. Taky tu říkali „V chaloupkách”.

Když jsem potom musel jezdit do Květné, tak jsem jel na motorce, péráku. Tam mně ti mladí propíchali u motorky pneumatiky a já musel motorku v noci strkat domů, až do Lukové. Motorka byla služební, sám jsem měl černou Zetku.

Málokdo chtěl v Květné do družstva, hádali se pořád. Nejlepším ze všech byl v Květné pan Kašpar. To byl příjemný a rozumný člověk. V Květné se občané scházeli na poradách v hospodě čp. 7. Všichni se vždycky zhádali a starý Uchytil (první předseda MNV), chlap jako hora, vždycky zahlaholil: „Tak už, matky, nechte toho hádání“. Bylo to tam ale divoké. Pak, když už měli traktor, tak jim někdo do motoru nasypal písek. Josef Neděla ale měl podezření, tak si traktor pohlídal.”

Přidávám velmi zkrácené vyjádření ředitele STS n.p. Lanškroun Ing. Josefa Pechance v roce 1975.

„Zákonem přijatým Národním shromážděním 2. dubna 1949 o mechanizaci bylo stanoveno institucionální zřízení STS, kdy nové stroje byly předávány téměř výhradně STS.

STS Lanškroun zahájila svoji činnost pod vedením s. Vladimíra Duška v roce 1948
v konfiskátu objektu mlýna a pily v Albrechticích. Základním inventářem byly 4 traktory, 4 samovazy, 1 vlek a 2 pluhy. Svůj provoz začala jako ostatní STS bez jakýchkoliv příprav naostro v polních pracích. V tomto obsazení bylo v první žňové sezóně sklizeno 216 hektarů obilovin.

První období činnosti STS, kdy nebyly k dispozici garáže, skladovací prostory, opravny, si musel každý pracovník zajišťovat vše potřebné sám, včetně inkasování tržeb
za provedené práce. Dnes (1975) našich 12 pracovníků je nositeli vyznamenání (resortního), a jsou to: s. K. Kárský, Pěšina, Mareš František, Valuška, Ing. Svobodová (z OAL), Dostál, Švec, Mitvalský, Jirásky, Bartoň, Snítilý. Vacek a jeden pracovník, a sice s. Mareš František, je nositelem státního vyznamenáni „Za zásluhy o výstavbu", které mu udělil president republiky k jeho 50. narozeninám.

Po založení STS nastal její prudký rozvoj. Tak například STS Lanškroun za pouhé dva roky své činnosti měla při vstupu do jarních prací v r. 1951 32 traktorů a v podzimních pracích už bylo nasazeno 75 traktorů. Počet zaměstnanců stoupl z 60 na jaře na 140 už v podzimních pracích.”

Pan K. Kárský s "vétřieskou" vozil děti na výlety. Rov-něž ženy z Lukové vzpomínají, jak je vozil na borůvky.